A jaký není ? Není spor­tov­ně zalo­že­ný, byť je scho­pen sviž­né jízdy a hbi­tých reak­cí na poky­ny říze­ní. Není to ani luxus­ní kára busi­ness class, i když je vel­ký a pro­stor­ný. Nedělá si ambi­ce do teré­nu, při jeho hmot­nos­ti bych patr­ně uví­zl i na hor­ší les­ní ces­tě. Je to pros­tě tako­vý úpl­ně nor­mál­ní rodin­ný kombík.
Odkud bych tak začal…od pří­cho­du k autu, mož­ná. Na celém autě je jen jedi­ná klí­čo­vá dír­ka — v zám­ku dve­ří řidi­če. I tu pou­ží­vám cel­kem spo­ra­dic­ky, spí­še pou­ži­ju dál­ko­vé ovlá­dá­ní cen­t­rál­ní­ho zamy­ká­ní. Centrál fun­gu­je i při pou­ži­tí klíč­ku a odmy­ká dve­ře, víko zava­za­del­ní­ku a nádrž. Vevnitř pak nejsou žád­ná táh­la na mecha­nic­ké uzamče­ní dve­ří, jak je zná­me ze star­ších vozů, jedi­ná mož­nost, jak vůz zamknout a ode­mknout zevnitř je elet­ric­ky pomo­cí tla­čít­ka na palub­ní des­ce.  Interiér je rela­tiv­ně pro­stor­ný, opět, jak už jsem nazna­čo­val, nijak pře­hna­ně luxus­ní, ale poho­dl­ný. Sedadla už nejsou tak měk­ká jako ve star­ších Peugeotech, ale měk­čí než ve star­ších ško­dov­kách (kde jsem měl pocit, že sedím na dře­vě­né lavi­ci). Na mé poza­dí jsou však poně­kud úzká — to může být způ­so­be­no ovšem veli­kos­tí poza­dí 🙂 Sedadlo řidi­če je výš­ko­vě nasta­vi­tel­né. Ergonomicky je cel­kem na výši, na vět­ši­nu věcí nemu­sím sahat nikterak daleko.
Co se týče odklá­da­cích pro­stor, situ­a­ce je tak nějak prů­měr­ná. Už jsem viděl lep­ší i výraz­ně hor­ší. Před spo­lu­jezd­cem je vel­ká uza­ví­ra­tel­ná schrán­ka, osvět­le­ná a kli­ma­ti­zo­va­ná. Vejde se toho tam oprav­du hod­ně, aktu­ál­ně je tam asi dva­cet cd dis­ků„ něko­lik nabí­je­ček na mobi­ly, ser­vis­ní kníž­ka, a hro­ma­da papí­rů. Poměrně pro­stor­né kapsy jsou ve všech dve­řích. Další úlož­né pro­sto­ry jsou na stře­do­vé kon­zo­li. Zde se nachá­zí ote­vře­ný šuplík pod rádi­em (zde ovšem může být mís­to schrán­ky ori­gi­nál cd měnič, nebo se dá továr­ní rádio nahra­dit i vel­kým mode­lem 2DIN. Trochu vět­ší pří­hrád­ka je před řadí­cí pákou, za ní je mís­to pro nápo­je, držák je pev­ný a s pev­nou veli­kos­tí, poj­me dvě ple­chov­ky až do obje­mu 0,5l nebo stej­ně vel­ké PET láhve. Za nimi je pak dal­ší pří­hrád­ka, do ní s obli­bou dávám mobil­ní tele­fon. Na seda­dle spo­lu­jezd­ce je dal­ší kapsa, do kte­ré se přes­ně vejde pře­hnu­tý auto­atlas, a na seda­dle řidi­če men­ší, roz­mě­rov­ně odpo­ví­da­jí­cí svi­no­va­cí­mu pěti­me­t­ru. Pod volan­tem je malá schrán­ka na klí­če nebo drobné.
Přístrojový štít je vcel­ku jed­no­du­chý. Rychloměr, otáč­ko­měr, tep­lo­měr, uka­za­tel množ­ství pali­va a pole kon­t­ro­lek. Těch je zde cel­kem dva­cet. Krom obvyk­lých, jako je tlak ole­je, dobí­je­ní bate­rie, svět­la, blin­k­ry, níz­ké­ho sta­vu pali­va, dia­gnos­ti­ky poru­chy moto­ru a u die­se­lu žha­ve­ní se zde nachá­zí kon­t­rol­ka funk­ce ABS, ESP (vůz je tím­to sys­té­mem vyba­ven), kon­t­rol­ka zapnu­té­ho bez­peč­nost­ní­ho pásu, kte­rá však kon­t­ro­lu­je jen pás řidi­če, spo­je­ná kon­t­rol­ka ruč­ní brz­dy a poru­chy brzd, u die­se­lu kon­t­rol­ka pří­tom­nos­ti vody v pali­vo­vém fil­tru, kon­t­rol­ka funk­ce air­bagů a kon­t­rol­ka vypnu­tí air­ba­gu spo­lu­jezd­ce. Ten se dá ruč­ně deak­ti­vo­vat klíč­kem ved­le páky ruč­ní brz­dy. Další kon­t­rol­ka upo­zor­ňu­je na malé množ­ství chla­dí­cí kapa­li­ny a posled­ní kon­t­rol­ka je výstraž­ný nápis stop, kte­rý se roz­svě­cu­je s vel­mi závaž­ný­mi poru­cha­mi a tech­nic­ky méně zdat­ným řidi­čůn dá naje­vo, že situ­a­ce je oprav­du váž­ná a měli by co nejdří­ve zasta­vit a řešit pro­blém. Další infor­ma­ce pak sdě­lu­je mul­ti­funkč­ní dis­plej, kte­rý kro­mě výstu­pů z palub­ní­ho počí­ta­če, chy­bo­vých hlá­še­ní a upo­zor­ně­ní uka­zu­je i infor­ma­ce z  auto­rá­dia nebo údaj o ven­kov­ní tep­lo­tě s upo­zor­ně­ním na mož­nou námra­zu. Vůz je dále vyba­ven auto­ma­ti­kou stě­ra­čů s deš­ťo­vým sen­zo­rem a auto­ma­tic­kým tlu­me­ním svě­tel se svě­tel­ným čidlem. I tyto sys­témy hlá­sí funk­ci na tom­to dis­ple­ji. V rych­lo­mě­ru se nalé­zá digi­tál­ní počí­ta­dlo uje­tých kilo­me­t­rů, kte­ré dále infor­mu­je o zbý­va­jí­cích kilo­me­t­rech do ser­vis­ní pro­hlíd­ky a o množ­ství ole­je v motoru.

Nyní z auta vystou­pí­me a podí­vá­me se zven­čí. Vůz neza­pře fran­couz­skou desig­nér­skou ško­lu a půso­bí přes své roz­mě­ry ele­gant­ně a vcel­ku kopakt­ně. Chcete-li to bez dea­ler­ských keců — vypa­dá men­ší, než je. Jak jsem zmí­nil v minu­lém člán­ku, chtěl jsem původ­ně dodáv­ku, aspoň mini, a tři­sta­sedma mi při­šla napřed cel­kem malá. Když jsem se posa­dil dovnitř, tak mne to tak nějak pře­šlo, a co se týče kapa­ci­ty toho, co je schop­ná odvézt, mne pře­kva­pu­je od stě­ho­vá­ní dodnes tak nějak prů­běž­ně. Některé detai­ly mi při­jdou vyslo­vě­ně krás­né, tře­ba před­ní svět­lo­me­ty. Byť na ser­vis je to mor, pro­to­že svět­lo­met obsa­hu­je cel­kem pět růz­ných žáro­vek. Za povšim­nu­tí sto­jí také stě­ra­če, kte­ré mají své osy na stra­nách vozi­dla a sklá­da­jí se jeden přes dru­hý, podob­ně jako u auto­bu­sů. Na zad­ním okně je stě­rač život­ní nut­nos­tí, neboť kom­bi s téměř kol­mou zádí má v deš­ti neprů­hled­né zad­ní okno po uje­tí pade­sá­ti met­rů. Zde je osič­ka pro­ta­že­na sklem a pohá­ní aty­pic­ké ramín­ko s aty­pic­kým stí­rát­kem — ze ser­vis­ní­ho hle­dis­ka dal­ší radost až na kost.
Podíváme se také pod kapo­tu, kde se nachá­zí dvou­li­t­ro­vý tur­bo­die­sel HDi se vstři­ko­vá­ním Common rail fir­my Bosch. Jak už to u moder­ních vozů bývá, moc mís­ta kolem není. Staří mecha­ni­ci, kte­ří nás uči­li své­mu řemeslu, říká­va­li: „hoď pěti­ko­ru­nu, nepro­pad­ne. Nemá kudy“. Podobně je tomu i zde.

Pomalu se dostá­vá­me k nej­sil­něj­ší zbra­ni 307 Break. Hádáte správ­ně, kufr. Ten je cel­kem pro­stor­ný v základ­ní podo­bě, tedy se zad­ní­mi seda­dly a pla­tem. Plato opro­ti dneš­ním zvyk­los­tem netvo­ří role­ta, ale je sklá­da­cí z tuž­ší­ho mate­ri­á­lu. Díky tomu se dají leh­čí před­mě­ty polo­žit na něj. Pro jízdu tuto vari­an­tu nedo­po­ru­ču­ji, pro­to­že pla­to je v úrov­ni hor­ní­ho okra­je zad­ních seda­del a při náh­lém zpo­ma­le­ní by tak před­mě­ty moh­ly puto­vat vpřed. Vzhledem k vyso­ké stře­še by jim opěr­ky hla­vy neby­ly zásad­něj­ší pře­káž­kou. Po slo­že­ní zad­ních seda­del poj­me tři­sta­sedma víc, než pověst­ná Octavia. Ložná plo­cha má pak roz­mě­ry při­bliž­ně 170*109*90cm. Mensí sla­bi­nou je, že k vytvo­ře­ní zce­la rov­né plo­chy je tře­ba sedá­ky vyjmout. To jde cel­kem snad­no, po sklo­pe­ní jen leh­kým trh­nu­tím je vysa­dí­te z pan­tu, pak ale řeší­te otáz­ku kam s nimi. V kuf­ru najde­te dvě schrán­ky v pod­la­ze dvě síťo­va­né a dvě pev­né při­hrád­ky. Rezervní kolo je umís­tě­no zespo­du pod vozem, to je pro fran­cou­ze typic­ké. Má to tu výho­du, že nemu­sí­te vykli­dit v zimě do sně­hu obsah kuf­ru, chce­te-li vymě­nit kolo, ale je tře­ba počí­tat s tím, že ta rezer­va bude sluš­ně zapra­se­ná. Na roz­díl od sklá­pě­cí­ho držá­ku u Peugeotu 605 je zde pou­ze navi­ják, kte­rý kolo pev­ně při­táh­ne k pod­la­ze. Po dosta­teč­ném povo­le­ní lan­ka se ohne­te pod vůz a kolo vytáh­ne­te. Tedy po zemi.

Po used­nu­tí za volant a oto­če­ní klíč­ku motor jako sluš­ně vycho­va­ný die­sel žha­ví. Ovšem veli­ce krát­ce, sekun­du, dvě. Po nastar­to­vá­ní je sly­šet, a zejmé­na za stu­de­na. Když se ohře­je, ztich­ne, ale stá­le ho po slu­chu zře­tel­ně odli­ší­te od ben­zi­no­vé­ho moto­ru. Dieselové kla­pá­ní se zvý­raz­ní při akce­le­ra­ci v tahu. Ta je zpo­čát­ku poně­kud lax­ní, než zabe­re tur­bod­mycha­dlo. To ke zvu­ku při­dá dal­ší neza­mě­ni­tel­ný efekt a ke krou­tí­cí­mu momen­tu pořád­ný nášup. Občas i tro­chu dýmu. Vůz je sice vyba­ven fil­trem pev­ných čás­tic, ale nejsem si úpl­ně jis­tý, nako­lik ješ­tě u toho­hle vozu fun­gu­je. Sice by to měl hlá­sit palub­ní počí­tač, ale zná­te to.…
AUto cel­kem zdár­ně kla­me tělem. Když máte sub­jek­tiv­ní pocit, že jede­te pade­sát, už to máte za poku­tu a mož­ná i za body. Pokud nesle­du­je­te rych­lost, může­te si snad­no naběh­nout. Po zku­še­nos­tech s minu­lý­mi vozy spe­ci­ál­ně u mne k tomuhle zkres­le­ní dochá­zí. Musím si někdy empi­ric­ky ově­řit, jest­li i u jiných řidičů.
Na závěr už jen drob­nos­ti a postře­hy- vůz je vyba­ven elek­tric­kým ovlá­dá­ním před­ních oken — s dvou­stup­ňo­vý­mi spí­na­či. Na prv­ní pozi­ci spouš­tí­te, nebo zve­dá­te dokud drží­te tla­čít­ko. Na dru­hou pozi­ci jde okén­ko samo až do kon­co­vé pozi­ce. Ideální, tře­ba když odjíž­dí­te od závo­ry par­ko­viš­tě. Stisknete a nesta­rá­te se. Nicméně, to už je dneska asi stan­dard, jen já žiju ješ­tě v roce 1995. Zrcátka jsou tak­též elek­tric­ky ovlá­da­ná. Střešní okno nemá­me, zato kli­ma­ti­za­ci, byť jen manu­ál­ní. Autu kupo­di­vu nej­víc svěd­čí ces­to­vá­ní po prvotříd­kách a podob­ných hlav­ních sil­ni­cích nedál­nič­ní­ho typu, s dál­nič­ním pro­vo­zem stou­pá spo­tře­ba i tep­lo­ta moto­ru. Servis je takový.…francouzský. Výměna žárov­ky vpře­du by ješ­tě šla. Byť občas potře­bu­je­te tři­ce­ti­cen­ti­me­t­ro­vé prs­ty. Vzadu to zna­me­ná vyo­pe­ro­vat svět­lo. Jeden šroub je zven­ku, ten by šel, dru­hý je scho­va­ný v dal­ší schrán­ce v čalou­ně­ní, při­čemž zjis­tí­te, kam Pierre scho­val nářa­dí na výmě­nu kola. Ve výše zmí­ně­ních schrán­kách v pod­le­ze je totiž nenajdete.