Tohle jsem si říkal, když jsem kupo­val tohle auto. Třetí lev v naší rodi­ně. Požadavky byly pros­té. Jelikož jsem už star­ší pán a nepo­tře­bu­ji s vozem nijak spor­to­vat, nao­pak, když jede­me na vystou­pe­ní — jsme čle­ny diva­del­ně šer­míř­ské sku­pi­ny Menhir, vle­če­me s sebou spous­ty rekvi­zit, kos­tý­mů a zbra­ní, hle­děl jsem tedy poří­dit vůz s dosta­teč­nou pře­prav­ní kapacitou.

Požadavky na motor byly — aspoň v naší rodi­ně — poměr­ně nezvyk­lé. Vůbec popr­vé jsme už při výbě­ru pre­fe­ro­va­li die­sel. Původní plán byl někte­rá z mini­do­dá­vek, jako je Citroen Berlingo. Bohužel vyhléd­nu­té Berlingo neby­lo v úpl­ně nej­lep­ším sta­vu, a nebyl čas hle­dat jiné. Během něko­li­ka dnů jsme se měli stě­ho­vat a bez auta to nešlo. A tak cho­dil pešek oko­lo a vybí­ral naho­nem něco jiné­ho, co by spl­ňo­va­lo poža­dav­ky. Když ne malou dodáv­ku, aspoň rodin­né kom­bi. Byl tam Passat, nebyl sta­rý, ale měl naje­to sko­ro půl mili­ó­nu, byla tam AudiA4, nemě­la moc naje­to, ale byla sta­rá dva­cet let. A tak růz­ně. Všechno mělo svá pro, ale i proti.…

A pak jsem nara­zil na něj. Peugeot 307 2,0 HDI. Neměl naje­to straš­ně moc, ale málo taky ne. Nebyl nejmlad­ší, ale ani děde­ček. Byl ve sluš­ném sta­vu a za sluš­nou cenu. Tak roz­hod­nu­tí padlo na něj. A tak jsem si poří­dil sil­ný auto 🙂 On totiž zdár­ně kla­me tělem. Objemu jsem se nebál, cel­kem vím, že die­se­ly býva­jí slab­ší, než srov­na­tel­ně objem­né ben­zi­no­vé moto­ry. Dvoulitr jsem tak nepo­va­žo­val za nijak pře­di­men­zo­va­ný, ostat­ně, vychva­lo­va­ným Octaviím v naf­tě  do dvou lit­ru moc nechy­bí. Auto má prázd­né jeden a půl tuny, nalo­že­né kolem dvou a 100 koň­ských sil mi nepři­šlo jako nic bru­tál­ní­ho. Také v pro­vo­zu není. Co ale dělá z tři­sta­sed­my sil­né auto je krou­tí­cí moment a schop­nost akce­le­ra­ce. Byť občas  s pat­řič­ný­mi kou­řo­vý­mi efekty.

A tak už půl roku jez­dí­me s Peugeotem, což je mys­lím dost na to, abych příš­tě napsal pořád­nou recenzi.